Tlučhořovi (Rodinka) Episoda CCXLIII: Upír (Upýr)
	     Božena záhadně onemocněla.
	  Přestože je to hyena a krade její syn Patrik
	je natolik charakterní, že hledá lék. V transylvánii!

	{Přepis: Příslušník druhu 5618 (DRUH 5618) }

{Patrik si v hospodě píše deníček, hodně pauz}
P: Můj malý deníčku, jmenuju se Patrik. Tlučhoř. Můj otec dělal hlavně, moje matka v kuchyni vařila pro mateřské školky. Hovořím v 
minulém čase, protože teď už nevaří, leží, je nemocná, je bledá a má dvě ďubky. Zavolali jsme doktora první umřel druhý nám řekl, že musím jet do Rumunska, do Transylvánských Alp. Tran… syl… asi, jo tvrdé, Alp, tečka. Cesta je zajímavá, ale ukradli mi půl kilo česneku. Nevím kdo to byl, ale tuším, že to bude Cikánsko-bulharsko-čečensko-vietnamsko-čínsko… hm, to už se mi nevejde… mafie, tečka. Pěkný pohled, jedu zasněženým údolím, pusté hluboké lesy, podivná příroda, zvláštní tajemno, i zvířata jako by byla jiná. Támhle vidím srnku, ale má pouze dvě nohy, přesto chodí, támhle hřib, ale nemá klobouk. Tajemný opar, obzor, podivné. Jsem sám, mám žízeň, nemám nic, okradli mě. Svině! Cikánsko-uk… hm, to už se mi nevejde. Hm, nevadí. Teď sedím v rumunské restauraci a snažím se dohovořit s usedlíky, kde se nachází tajemný hrad.
Rumunští starousedlíci: {hlahol}… ismatrá sa da… Nro máglež… mesna fo mářž… ceklež se merži… Norso… jersem… jérrr… komtušo…
P: Prosím vás… !
Rumunští starousedlíci: {hlahol}… mésver saražo… ž méker lu dzu
P: Prosím vás…
Rumunští starousedlíci: {hlahol}… jasm solid… aj si taka rajta sama… oto se karasom
P: Z Prahy.
Rumunští starousedlíci: {hlahol}… Pakardi… vy ás mete…
P: Jmenuju se Patrik… Tlučhoř…
Rumunští starousedlíci: {hlahol}… isuos… esmos pátaž bue žyt… vo sysja
P: Mám maminku nemocnou.
Rumunští starousedlíci: {hlahol}… aj ká hum… se sen hu…
P: Je celá bledá.
Rumunští starousedlíci: {hlahol}… hy sme talác… cu kafe, kofí?
P: Prosímvás, kde se nachází tajemný hrad?
{vysoká hudba}
P: Řekl jsem "tajenmý hrad" a najednou bylo absolutní ticho. Pak jsem objevil konečně člověka.
Rumun: Vy jste… vy jste od kudy… od kuda? Od kud… od kuda?
P: Já jsem z Prahy.
Rumun: Čeko… Ceko?
P: Z Prahy.
Rumun: Já znam Pragu.
P: Z Prahy… moment, já jsi vezmu slovník
Rumun: Pragu znám. Já jsem transylvánec…
P: Jo, vy umíte trochu česky?
Rumun: Já transylvánec a já v Praze stavěl domy. Firma BukurestStal.
P: Ano…
Rumun: BukurestStal…
P: Ano… Moje maminka je nemocná, moment já to najdu tady ve slovníku.
Rumun: Co? Já rozumím, matka…
P: E… Karalskolaj kalefokej kraf…
Rumun:Á ja dat lá ra sa ma.
P: E chorle koro
Rumun:Arle chore es sum. Chora, chora, chorá.
P: No… Akorát ten hrad tady neni.
Rumun: No, co hrad, vy chcete… Eee… hrad?
P: Hrad, tajemný hrad.
Rumun: Služte, služte já budu… pomálu.
P: Cestu?
Rumun: Cesta
P:Cestu.
Rumun: Jděte, odtud jak, ale nejdříve zaplatíte. Tady máte, jste měl, měl jste něco? Dal jste si něco?
P: Nerozumim, já se podívám do slovníku.
Rumun: Nejdřív zaplatíte co jste snědl a vypil. Měl jste něco?
P: Jo takhle. Tak to samozřejmě… no, nemám.
Rumun: No to, to musíte zaplatit tady. No když nemáte, tak já vám půjčím.
P: Dekuju vám.
Rumun: Vy mi to v Práze vrátíte.
P: Vrátím, samozřejmě.
Rumun: Mě taky půjčili v Praze…
P: Mě můžete věřit.
Rumun: …já nevrátil. No, nevadí. Takže… takže takhle, vydáte se…
P: Mě věřte, já byl v OF.
Rumun: Cože?
P: Ó eF.
Rumun: Nevím. No, takto, prosímvás, vydáte se až opustíte, co zaplatím za váš účet co jste měl. Vy jste rakyju? {Pálenka z fíků}
P: Né, já jsem čech.
Rumun: Á sua, to je těžká domluva.
P: Z Prahy, Patrik. Mám maminku nemocnou.
Rumun: Kosta Tadusky. Kosta Tadusky moje méno.
P: No neni, ještě zas… Jo takle, to je vaše méno
Rumun: Kosta Tadusky.
P: Ano…
Rumun: Kosta Tadusky.
P: Patrik, těší mě.
Rumun: No, cesta na hrad…
P: Cesta na hrad.
Rumun: Kreslete si
P: Ano. Proč?
Rumun: Je to slo… komplik… Eee… jak se…
P: Komplikované. Vím.
Rumun: Barkusone, komplikované. Dáte se odtud, doprava, budete
P: Moment, já si vytáhnu… deník.
Rumun: Pudete močálovou cestou
P: {Píše} Můj velký deníku… Půjdu močálovou cestou…
Rumun: Potom.
P: Potom…
Rumun: Potom doleva
P: dole doleva.
Rumun: Doleva.
P: Doleva.
Rumun: Tam bude velká tabula.
P: Moment, já nemůžu tak rychle.
Rumun: Tam… bude… velká… tabule, kde nápis 'Občerstvení'.
P: Ano…
Rumun: Obče… čes… Česnekové hody. Tam bude velká tabule. Kousek od hradu, to už budete kousek, dobrých patnáct kilometrů, od hradu, u té tabule.
P: Nevíte k čemu budu potřebovat česnek?
Rumun: Hahahahahaha Hahahahaha Ahahahahaha {Tajemný smích}, dále, diktuju. Takže, potom se dáte okolo té tabule, pudete, tam bude močáliště. Máte pruh {říká se kruh}, umíte plavat? Budete muset přeplavat tim močálem, je to dost vysoké a nebezpečné. To je asi tři kilometra pudete močálištěm. Až to absolvujete, toto močáliště, tak se dáte doleva… {střední tóny na synťák}
P: Všechno jsem si psal, všechno co mi ten rumunský usedlík říkal, jsem si zapsal do velkého deníku. Přes močáliště, doleva, pracoval v Praze, podivný, měl tři fousy a tvářil se zbrkle, ale i tak jsem ho poslech. Ale na otázku 'Na co budu potřebovat česnek?' mi neodpověděl. Podivně se smál, možná Rumunsky… {vzpomínka na podivný smích} Mám hlad, nerozumím tomu, ale jdu jak mi český rumun řek, doleva přes močáliště…
{tóny na synťák, jinde a jindy}
Rumunský vozka: Á a a…
P: {Udýchaně} Haló. Haló! Haló! Haló! Povoz. Tady, dobrý muži.
Rumunský vozka: Ješmarja, {řehtání koně} bošumarja
P: Dobrý muži, pomozte mi.
Rumunský vozka: zosi…
P: Jsem zesláblý…
Rumunský vozka: …a nésez ze sola a zene káses. Kosen gácez zetkaní.
P: Děkuju vám.
Rumunský vozka: Ósi.
P: Vy jste našel můj velký deník.
Rumunský vozka: Ós
P: Dekuji, děkuji. Dobrý muži, k tajemnému hradu, potřebuji. K tajemnému hradu.
Rumunský vozka: Ó…
P: Von je hluchej nebo co. K tajemnému hradu se potřebuju dostat! {ržání} Moje maminka… {ržání} Co to je za koně? Vždyť má jednu honu dřevěnou.
Rumunský vozka: Vósi kas marasopa.
P: Cože?
Rumunský vozka: Vósi kas…
P: Nerozumím, nerozumím. S těma rumunama se neni možný domluvit. Vemte mě na kozlík.
Rumunský vozka: Ótem?
P: Né na ko… kozlík. Mohu si sednout?
Rumunský vozka: Óoo…
P: Tak, děkuji. {klapot kopyt}
P: {Píše} Můj milý, velký deníku, s koněm s dřevěnou nohou jsme se dostali až k tajemnému hradu.
Rumunský vozka: Vusikale gráde. Gráda.
P: Děkuju vám. {zaržání} Děkuju.
Rumunský vozka: Vósi, vósi galeu. Ooo… {Cizí smích} Ooo cap noo.
P: {bič a klapot kopyt} Proč ho to tak tlučete? Ten kůň za to nemůže! {Vypráví} Ale to už mě neslyšel, zato jsem slyšel podivné ticho. Tak děsuplné, hrůzyplné, že až jsem slyšel ještě víc. Zabušil jsem na dveře. Podivné dveře, veliké a prázdné jako otvora v hrnci, když se sní s dřevěnou sprušlí. Tukám. {ťuknutí} Nic. Aa je tady zvonek, dobrá. {Podivný zvuk, kytarová struna} Haló?
Dveřník: Mesié… {temné mumlání}
P: Dobrý den, jsem Patrik Tlučhoř, z Prahy. Teď jsem přijel. {Zamručení} Moje maminka je nemocná… {Zamručení} …je bledá. Potřebuju pomoct, od doktora Kabala. {Zamručení} Jsem tady správně? {Zamručení} Mohu dál? {Zamručení} Děkuju vám.
Dveřník: {Mručí} Neni zač. {Táhlé vrzání dveří}
P: {Píše} Milý, velký deníku, dveře, které mi otevřel tento podivný muž, se otevíraly týden, i tak jsem počkal… {Táhlé vrzání dveří} A zavřeli se. V místnosti bylo ponuré ticho, ale na stole bylo jídla a pití, co hrdlo ráčilo. Všude pavučiny, ale měl jsem hlad, mě to nevadilo. Vytáh jsem KáPéZetku, KáPéZetka, to je Krabička Poslední Záchrany, protože mi ulýt knoflík. Přišil jsem si ho a snědl dvě kačeny, byly živé, ale mě to nevadilo. Čekal jsem na podivného muže. {Táhlé vrzání dveří}
Dveřník: Os mylys něku mi.
P: Dekuju vám, bylo to dobré.
Dveřník: Có su.
Málek: Dobrý den, já jsem doktor Málek, překladatel z Pragokoncertu.
P: Dobrý den.
Málek: Dobrý den.
P: Patrik Tlučhoř.
Málek: Těší mě.
P: Z Prahy. Jé, konečně si můžu popovídat.
Málek: Dobrý den.
P: Dobrý den. Já bych jenom potřeboval říct tady panu… Já nevím jak se jmenuje.
Málek: To vás vůbec nemusí zajímat. Prosím.
P: Jistě, chápu. Já jsem Patrik Tlučhoř z Prahy a moje maminka je nemocná, je bledá. Má tady takové dvě ďubky… na krku.
Málek: Moment… Estan prosta Pátrik, us a Čeko, Praga, es um esta da ďubka, es um tua due dube. Orseba rifu hata.
Rumunský léčitel: Uuuh
Málek: Pokračujte.
P: Du od doktora Kabala.
Málek: Esumera Kabalo. Póde.
Rumunský léčitel: Uuuh
P: Mám sebou česnek…
Málek: Mal co no smrádo.
Rumunský léčitel: Uuuh
P: A chci, aby se má matka uzdravila.
Málek: Is mutra salala mutr la zdrávasos.
Rumunský léčitel: Uuuh
P: Co říkal?
Málek: Zatím nic
P: Mhm…
Rumunský léčitel: {Hrozně Mumlá}
Málek: Pomaleji.
Rumunský léčitel: {Mumlá Pomalu} Óolm isuml poil iskx tlm iso. Smyso turis ily chó
P: {Píše} Můj, velký deníku, lezli z něj pavučiny a čekal jsem dlouhých čtrnáct dní, než jsem pochopil, co ten záhadný muž mi vlastně řekl. Né já, ale jeho tlumočník…
Málek: Tento muž vám nyní předá speciální medicínu, kterou budete užívat, vaše matka, každou hodinu sedmnáct a půl kapky. Potom by se matka měla vyléčit a měla by být zase fit. Vaše matka totiž byla napadena upírem.
P: Ne…
Málek: Ano.
P: Ne
Málek: Ano.
P: Ne.
Málek: Ano.
P: Né!
Málek: Ano.
P: Néé!
Málek: Berte tuto medicínu. Když vaše matka bude tuto medicínu brát, za krátký čas bude znovu jako rybička.
P: Já to tušil. Děkuju.
Rumunský léčitel: {Mumlá} Ony symui sy, Ich si mu el u.
P: {Píše} Můj, velký deníku, kapičky jsem si vzal od záhadného muže a najednou se rozhostilo ještě podivnější ticho. Nikdo už v místnosti nebyl, jen já s lahvičkou.
 {KONEC}